Mindfulness, kruhy a les
“Zvu ke zpomalení, zklidnění, zastavení. Pomocí technik mindfulness, venku v lese se cvičeními Lesní mysli. Svolávám a facilituji kruhy a podporuji otevřenou komunikaci.”
Mindfulness
Všímavost, bdělá pozornost. Metoda s tradicí ve východních naukách, Buddhismus pro západní společnost, sekulární program pracující s poznatky z psychologie a neurovědy. Koncept založený na pozorování a uvědomování vnitřního i vnějšího světa si s sebou nese pojmy jako nehodnocení, nelpění, přijetí, trpělivost, důvěra, vděčnost, laskavost, hravost, emoce, hranice, mysl začátečníka… vše, co se odehrává v přítomném okamžiku, u, kdy se my z role aktéra dostáváme do role pozorovatele.
Kruhy
V rámci svého studia sociologie ve mně od začátku rezonovalo téma genderu, ráda jsem diskutovala se svým okolím, sbírala data, sledovala a otevírala otázky diverzity, feminismu, postavení žen ve společnosti, modely napříč světem, gender pay gap v ČR. Během kariéry v korporátu jsem nasadila oblek pro ženy, vyžehlila své vlnité vlasy a šla se prosazovat v mužském světě. Na školení Seberozvoje, kde jsem byla jediná žena, jsem si při otázce na mužský a ženský princip hrdě stoupla doprostřed.
Les
Proč les? Během Roční akademie mindfulness jsem pozorovala, že nejpřirozeněji se cítím v lese. Venku, na vzduchu, v otevřené krajině. Lépe se soustředím, nápady a inspirace samy přicházejí, myšlenky se třídí do šuplíků a už nejsou tak tíživé, tělo se hlásí o pozornost a uvolňuje se. Z lesa se vracím v lehkosti a plná energie. A zároveň jsem přesný opak začala pozorovat v uzavřených místnostech.
O Peti
„Nevím, proč tu jsem, ale mám tu být.“ Tak začal můj roční výcvik mindfulness u Kashy. Hledala jsem kmen, kruh žen, les plný dubů mezi smrky, ve kterém se mohu smát, plakat, mlčet, kde mohu strhnout všechny masky, prožít, procítit, hrát si, zpívat, ležet na skále, hopkat bosá v lese, tančit, křičet, ztišit se v jeskyni, nechat se obejmout a obejmout. Být sama sebou. Bez hodnocení, s otevřeností a zvědavostí, v kruhu, kde vládne bezčasí.
Mindfulness tiší mé vnitřní hlasy, povídá si s nimi, porozuje myšlenky, zkoumá tělo, kosti, vnáší tekutost a uvolňuje tenzi, hraje si, vnímá dech, život, neobyčejnou obyčejnost, kotví mě v přítomnosti, zpomaluje, třídí, plyne, přináší klid. Intuice mě vede, vše je najednou šťavnaté a mnohem jasnější, poroznost venku i uvnitř se prohlubuje. Zdánlivě se nic neděje a zároveň se děje úplně všechno.
Teď. Teď. Teď.
Zabydluji se v laskavosti k sobě a ostatním, ve vděčnosti, v nehodnocení a respektu.
Všímavost ke mně přišla už s příchodem dětí, schopnost pozorovat si nesu od dětství, nyní umí ale má mysl vše pojmenovat a konečně je spokojená, tělo plněji prociťovat a víla tančí radostí. Nezměnilo se nic a přitom úplně všechno. A to je teprve začátek …
Nádech, výdech. Spojení s přírodou, se zemí, s kořeny je má cesta, vědomý pohyb a plynutí, vzduch, šepot listů, zeleň, ticho a křik přírody, rozšířené vědomí a nadhled, hloubka v mysli, srdci i pánvi. Lehkost v každodennosti, protože „nevadí“ „no a co“ a „nemusím“ jsou mé mantry. Zastavit se. „Jak mi teď je, co potřebuju, co potřebuje moje tělo?“
Pozoruji, přijímám, nehodnotím, plynu.
Chyba je přítelkyně, ledová voda také, za rytmem bubnu i srdce půjdu kamkoliv mě povedou, léčení zvukem a hlasem, vibrace na konci každého prstu, po páteři kloužou nahoru i dolu, emoce a jejich přijímání. Uf, proč se všímavost a spojení se sebou neoslavuje už od narození? Anebo proč nás postupně opouští a pak je zase hledáme?
Svůj entuziasmus chci šířit dál. Pro sebe. A pokud se někdo připojí, moc ráda budu sdílet vše, co jsem se naučila a vést na cestě v bdělé pozornosti 🧡
